Zdraví

Tak prý jsme my lidé stále nespokojenější se situací v našem zdravotnictví. Pořád víc se nám nelíbí, kam toto spěje. A když se dívám na realitu, která v tomto ohledu panuje, musím skutečně nejednou dát kritikům za pravdu. Určitě tu není situace dokonalá, určitě je ještě co zlepšovat. Ale na druhou stranu…

Lidem se prý zejména v posledních letech nelíbí problémy s objednáváním k lékařům, nedostupnost zdravotní péče a počínání politiků související se zdravotnictvím. Čtyřiceti procentům z nás vadí špatná dostupnost termínů na vyšetření, skoro polovina z nás nedůvěřuje politikům, kteří rozhodují o zdravotní politice u nás. Pětině lidí se nelíbí privatizace zdravotní péče, špatná dostupnost preventivních služeb, nedostatek personálu nemocnic…

Každý třetí z nás prý není spokojený s fungováním našeho zdravotnictví, přestáváme prý důvěřovat zdravotnímu systému. A proto se mu stále více vyhýbáme a krmíme se namísto léčby různými doplňky stravy, maje to za lepší řešení než zdravotní péče, se kterou je nespokojený každý druhý z nás, mající osobní neblahé zkušenosti nebo znající někoho, kdo nemá dobré zkušenosti se zdravotní péčí.

Podle jakési ankety, za jejíž pravdivost neručím, dokonce 82,6 % našinců nedůvěřuje našemu zdravotnictví. Tečka.

A co že by se prý mělo změnit především? Doktoři by se neměli starat jen o fyzický stav našich těl, ale mnohem více i o naše duše. V otázkách psychické kondice a duševního zdraví je prý určitě co dohánět. Protože na tom jsou mnozí z nás právě po psychické stránce docela špatně. A dostupnost pomoci v této oblasti je minimální, hlavně u mladých lidí trpících přetížením a vyhořením. Chybí jim prý systematické preventivní programy a jsou ponecháni sami svému osudu.

Inu, mladí (a nejen mladí) lidé se cítí osaměle, moc pracují, tráví moc času na sociálních sítích, nemají čas na sociální kontakty, nesportují, ignorují vyváženou zdravou stravu, jsou osamělí a vyhořelí. A pak si stěžují, jaká je to s naším zdravotnictvím hrůza.

Nádoba na klíčení je vlastně to jediné, co nezbytně potřebujete k tomu, abyste se stali úspěšnými zahradníky. Tedy alespoň v případě, kdy se pustíte do klíčení semínek. Všechno ostatní, co je důležité, za vás obstará příroda.
Při klíčení semínek se ze semene do mladého klíčku uvolňuje to nejdůležitější, co takový mladý klíček může do vínku dostat pro život. Jedná se o cenné látky, jako jsou vitamíny, minerály, enzymy, stopové prvky, a ještě další cenné látky v té nejčistší podobě. A tato výbava je cenná nejen pro mladou rostlinku, ale také pro výživu člověka. Proto pokud chcete z přírody na svůj stůl dostat opravdu jen to nejlepší, vrhněte se na konzumaci mladých klíčků rostlin.

Navíc, pokud si takový skvělý výživový doplněk vypěstujete sami doma, tak ušetříte výdaje za drahé preparáty z lékárny. A pokud si na místo koupené zeleniny a ovoce ze supermarketů naservírujete na talíř právě čerstvé křehké klíčky z vlastní sklizně, tak nejen, že si stejně dobře pochutnáte, ale ještě navíc budete mít záruku čerstvosti takové sklizně, a především budete mít jistotu, že společně se zeleninou nekonzumujete žádné pesticidy ani hnojiva, která by vašemu zdraví mohla naopak uškodit.

Proto neváhejte a pusťte se do pěstování mladých výhonků i vy! Nejenže je to snadné, ale je to také rychlé. Stačí zvolená semínka řádně přes noc namočit tak, že nabobtnají, a poté je pravidelně svlažovat čerstvou vodou tak, aby zůstávala vlhká, ale nikoli ponořená ve vodě. Když je takto necháte pracovat několik dní při pokojové teplotě a na světle, tak se vám brzy odvděčí bohatou úrodou klíčků, na které si výtečně pochutnáte.

A pokud chcete, aby pro vás klíčení bylo radostí, pořiďte si k němu praktickou nádobu na klíčení, protože tak si celý už tak jednoduchý proces ještě více usnadníte.
Klíčky můžete následně konzumovat jen tak syrové anebo je využít při přípravě teplé a studené kuchyně.

Pokud nevíte, co je to za chorobu uvedenou v perexu, nic si z toho nedělejte. Jestli dočtete až na konec článku, dozvíte se to.
Pivo je známo spoustu let, ale nějak moc s nepíše o jeho vlastnostech léčebných. Pochopitelně v rozumném množství. Dáte-li si v restauraci patnáct kousků, a zazdíte to šesti tajtrlíkama, ve zdraví se asi nikam nedostanete. No, i když, jsou jedinci…

Bohužel jsem uvedené odborné studie nečetl, asi k nim není přístup, ale ze stručného výtahu si podovolím použít některé podklady.
Takže, pokud si dáte pivínka s mírou, je prokázáno, že vás tolik neohrozí srdeční nemoci. Proč? Protože chrání cévy před aterosklerózou. A pivo zvyšuje hladinu cholesterolu. Vylekalo vás to? Není třeba se bát, míněn je ten „hodný“ cholesterol, vyjádřený zkratkou HDL. (High density lipoproteins). Jeho nejdůležitějším úkolem je reverzní transport cholesterolu (RTC). Ehm. No. Pojďme dále, mezi věci srozumitelnější.
Chmel v pivu obsažený snižuje usazování vápníku v ledvinách. A tedy tím také vlastně tvorbě ledvinových kamenů. Což je jen dobré, protože takový litotryptor, potažmo léčba kamínků jeho pomocí je zážitek, který nepřeji nikomu na světě. (Opravdu vlastní zkušenost autora, dva krát opakovaná).
U mírných pivařů bylo zjištěno nižší riziko cukrovky, míněna tedy cukrovka druhého typu, a také nižší riziko vysokého krevního tlaku.

Hořčiny v pivu obsažené stimulují tvorbu žluči, a takto tím vlastně působí preventivně proti tvorbě kamínků, tentokráte ovšem žlučových.
Myslím, že je již zbytečné zmiňovat pivní koupele, prospěšné celému tělu, a působící proti lupénce a dalším kožním nepříjemnostem. Klidně lze udělat i doma, nalít do vany tmavý ležák.
Nu, a na závěr ještě slíbené vysvětlení oné tajemné nemoci v perexu článku citované. Není to vlastně nemoc, ale spíše chorobný strach. A to strach z prázdné pivní sklenice.
Tak na zdraví.