Věda

O tom, že obsah oxidu uhličitého v atmosféře neustále roste, nám ukazují měření již několik stovek let. A analýzy nám ukazují, že tomu tak je v podstatě od začátku průmyslové revoluce. Je pak jen pochopitelné, že tento nárůst má vliv na klima na naší planetě, a je jednou z příčin rychlých globálních změn klimatu, které nyní zažíváme. Najdou se však i takoví, kteří tvrdí, že nárůst množství tohoto plynu je ve skutečnosti dobrá věc. Koneckonců rostliny jej využívají a přeměňují na kyslík. Čím více jej tedy bude, tím lépe porostou a tím více kyslíku také vyrobí. A na první pohled se to zdá logické. Bližší pohled však ukazuje, že tomu tak není. Opomíjí se zde totiž hned několik podstatných detailů.

Tím prvním je, že rostliny dokážou zpracovat pouze určité množství oxidu uhličitého. Pokud jej je v atmosféře příliš, ani ony si s ním nedovedou poradit. Je to podobné tomu, kdyby se člověk dostal do atmosféry, kde je znatelně větší obsah kyslíku – také bychom měli problémy. Existuje tedy určitý limit, za který daná rostlina zkrátka nemůže jít. Jistě, ten je u každého druhu poněkud jiný, avšak vzhledem k tomu, že jsou adaptovány na dnešní podmínky, nebude příliš daleko od obsahu, který je v atmosféře dnes.

Dále je tu fakt, že rostliny přestávají při příliš vysokých teplotách fotosyntetizovat. Je to jejich způsob ochrany před „dýcháním“ příliš horkého vzduchu, který by mohl poškodit jejich vnitřní tkáně. Tato teplota je u většiny z nich okolo 40 stupňů Celsia – a k ní se v létě často blížíme i v našich podmínkách. Je tedy jasné, že pokud se bude průměrná teplota neustále zvyšovat, čekají nás problémy. V neposlední řadě je tu fakt, že se změní i rozložení srážek, což bude pro mnoho rostlinných druhů znamenat zánik. Zvýší se tak plocha pouští a počet fotosyntetizátorů. To ostatně vidíme na mnoha místech již dnes. Je tedy jasné, že vysoké množství oxidu uhličitého není až takovým benefitem, jak by se mohlo na první pohled zdát.

První kontaktní čočky byly tvrdé a jejich výroba začala již v roce 1887. Počátečním materiálem bylo sklo, které se odlévalo nejprve podle modelu rohovky, později na míru té pacientovy. Později se čočky začaly vyrábět z lehčího materiálu, plexiskla, které bylo vynalezeno v roce 1933, což zlepšilo usazení čočky v oku.

V roce 1952 cestoval vědec Otto Wichterle vlakem a se spolucestujícím doktorem hovořil o chirurgické náhradě oka. Profesora Vysoké školy chemicko-technologické napadla jako vhodný materiál umělá hmota. Začal pracovat spolu se svým asistentem a žákem Drahoslavem Límem na vývoji polymeru, který by byl pro oko snadno snesitelný. Takovým se ukázal hydrofilní gel HEMA gel, který si posléze nechali patentovat. Nedařilo se ho však správně zpracovat kvůli trhání odlitků a jejich nepravidelným okrajům. V roce 1958 byl ale na základě politické čistky Wichterle z univerzity propuštěn a jeho výzkum tak zastaven.
Téhož roku byl však Wichterle jmenován vedoucím laboratoře Ústavu makromolekulární chemie na Československé akademii věd v Praze a výzkum tak mohl pokračovat zde. S pomocí svých kolegů vynalezl techniku odlévání gelu do skleněných forem, kdy čočka získala optiku, neboli procházení světla, přesně ve střední části. Hotové odlitky se za spolupráce lékařů začaly aplikovat prvním pacientům 2. oční kliniky v Praze. Měkký materiál čoček pacienty téměř nedráždil a dokonale se přizpůsoboval tvaru oka. Čočky ale byly malé kvůli obrušování okrajů.

V roce 1961 Ministerstvo zdravotnictví zrušilo výzkum kvůli malému zisku z něho. Wichterle proto pokračoval doma s novým nápadem na vylepšení výroby čoček. Sestavil z dětské stavebnice Merkur přístroj poháněný motorkem, který vyráběl čočky metodou monomerního odstředivého odlévání v rotujících formách. Po pozitivním ozkoušení výsledků této metody na klinice pokračoval Wichterle dále ve vývoji výzkumu čoček.
I přes patentování vynálezů byla roku 1965 totalitním režimem téměř dokonalá metoda výroby Otty Wichterleho prodána do USA. Licenční práva tak získala americká firma a další vývoj a výroba čoček tak pokračovala v konkurenčních zahraničních firmách.

V poslední době se rozbíhá mnoho projektů na sázení stromů. Příkladem může být například vysázení 20 000 000 stromů z USA, či webový vyhledávač Ecosia, který věnuje část svých příjmů právě na vysazování nových semenáčků. I v Čechách máme spoustu podobných akcí, například města dávají občanům možnost, aby si každý zasadil na určené louce svůj vlastní strom.
 
Až potud se zdá, že je vše v pořádku. Odlesňování planety je vážným problémem, a stromy jsou užitečné nejen jako producenti kyslíku, nýbrž i zpevňují půdu a poskytují úkryt a přístřeší mnoha živočišným druhům. Zdá se tedy, že čím více stromů, tím lépe. Ovšem tak jednoduché to ani zdaleka není.
 
Předně je nutné říci, že ne všechna místa jsou pro zalesnění vhodná. Některá je skutečně lepší ponechat jako louky, či je využít jako pastviny. Ne všichni živočichové potřebují les. Mnozí preferují osamoceně stojící solitérní stromy. Právě proto je před výsadbou nutný důkladný průzkum místa, aby se zjistilo, zda mu zalesnění skutečně prospěje.
 
Dalším problémem je vhodná druhová skladba dřevin. Naštěstí se v posledních letech v České republice (i díky kůrovci) upouští od smrkových monokultur. Je pravdou, že smrkové dřevo patří k nejlepším, a že smrky rostou rychle, což znamená brzkou výtěžnost, ovšem do našich klimatických podmínek se (s výjimkou našich nejvyšších hor) příliš nehodí. Je tedy nutné se řádně rozmyslet, jaké druhy a v jakém poměru budou nejvhodnější.
 
S tím souvisí i další problém, který je velmi často v těchto projektech zanedbáván, a to je následná péče o sazenice. Jedná se nejen o ochranu před zvěří, která si na mladé dřevině ráda pochutná, ale i ochranu před náletovými dřevinami (ale i travinami), které mohou naše stromky zadusit dřív, než dosáhnou plné výšky. Nutné je také v prvních letech pravidelné zalévání, a to především pokud nastane (jak je v posledních letech zvykem) suché jaro a léto.
 
Bohužel, jak už bylo řečeno, tato péče je často zanedbána, a tak velká část sazenic pomře. Obvyklou příčinou je sucho. Avšak ani při nejlepší péči nelze očekávat, že všechny sazenice přežijí až do dospělosti. Je proto nutné se rozmyslet, co s uhynulými semenáčky. Možností je buď vysadit nové, aby byl zachován poměr druhů, nebo, a to se děje nejčastěji, nechat přírodu, aby se postarala.
 
Závěrem lze říci, že sázet stromy rozhodně ano, ale s rozmyslem. Pokud jde o větší množství stromů, je lepší nechat vše na lesnících, kteří mají zkušenosti a vědí, kde se jaké dřevině bude dařit nejlépe. Zapomínat se nesmí ani na následnou péči. Jen tak se nám podaří obnovit lesní porosty na naší planetě.

Čeští lékaři a vědci se shodují, že u velké části naší populace je velký nedostatek. Dle vědců se pouze 10% vitamínu D dostává do těla potravou. Zbývajících 90% tělo tvoří za pomoci slunečních paprsků dopadajících na naši kůži. Až čtyřem lidem z pěti bohužel tento vitamín chybí, i přes to že tráví na slunci dostatek času. Nedostatek vitamínu D může znamenat spoustu problémů pro vaše tělo.

Jak můžete poznat, že vám chybí vitamín D? Samozřejmě popsané syndromy mohou signalizovat i jiné problémy a chybějící vitamín D může diagnostikovat pouze lékař. Nedostatek může způsobovat svalovou slabost, sníženou vytrvalost, přecitlivělost, nespavost, mrzutost, smutek, vysoký krevní tlak případně i únavové zlomeniny. Pokud budete mít nedostatek vitamínu D, budou se vám problémy kupit. Mnohdy pomáhá více času stráveného na přímém slunečním svitu, někdy ale nepomůže ani to a je nutné dodat vitamín D jinou formou.

Pokud máte malé dítě, pak asi víte, že se maličkým dětem dává vitamín D v podstatě hned od narození ve formě kapek. Lékaři předepisují lék Vigantol, ten však některé děti snáší velice špatně a vitamín se poté může doplňovat i jinými prostředky, které však nejsou schválené jako léčebné. Jedná se pouze o doplňky stravy.

Rozhodně to ale neznamená, že bychom měli vitamín D doplňovat vždy a za jakékoli situace. Vitamínem D se totiž můžete i předávkovat. Navíc vědci z britského Newcastlu dokázali, že vyšší dávky vitamínu D rozhodně neznamenají znásobení léčebného účinku. Vitamín D v každém případě pomohl metabolismu kostí, avšak zvýšení dávky již daný účinek neznásobovalo ani jinak nezvyšovalo jiné výhody, které vitamín D přináší.

Pokud chcete doplnit vitamín D přírodní formou, pak je nejlepší způsob chodit na slunce a jíst dostatek ryb. Navíc můžete přidat i rybí tuk, třeba ve formě kapslí, které se dnes bez problémů dají sehnat v lékárně.