Společnost

Etiketa se nám vzdaluje
Etiketa je společenská norma, která nám říká, jak se v jaké situaci chovat nebo jak se oblékat na určité události. Etiketa není o snobském chování vyšších vrstev, ale spoustu pravidel etikety bychom měli dodržovat všichni. Doby první republiky a s ní spojené noblesy jsou sice již nenávratně pryč, ale stále se můžeme alespoň na společenských událostech chovat jako slušní a kultivovaní lidé.

Jak se oblečete?
Je až zarážející, jak se během posledních pár let proměnila společenská móda. Někteří lidé došli tak daleko, že jsou schopní vyjít na ples nebo do Národního divadla v riflích, a považují to za normální. Nebo některé dámy nosí šaty které svým střihem připomínají spíše plavky k moři. Společnost si nastavila nějaká pravidla, aby “to nějak vypadalo”, tak proč na ně zanevřít, když dodržením pravidel slušného chování rozhodně nikdo nikoho neomezuje?

Dnes má každý plná ústa svých práv, ale na práva těch okolo jaksi zapomínají. Proč by se cizí lidé měli dívat pomalu až do útrob slečen, které si pletou divadelní představení s pobytem na pláži? Oblečení ale není to jediné, co dnešní společnost tak trochu trápí. Mnohem zásadnější je chování. Ještě před 20 lety by se člověk naprosto znemožnil, pokud by se opil na akci tak, že pozvrací všechno okolo. Jenže dnes je to zcela běžné, že po cestě z plesu kličkujete na ulici mezi zvratky. Je to nutné? Proč jsme tak zvlčili? Nebylo by hezké se zase chovat civilizovaně? Co nám brání v tom se chovat hezky a proč si obhajujeme chování, které by za dob našich babiček znamenalo vyloučení ze společnosti? Přílišné uvolnění mravů byla vždy ve vyspělých civilizacích předzvěstí jejich pádu. Čeká nás snad podobný osud jako celou řadu starých a zaniklých civilizací, byť to asi nebude ze dne na den? Nebo si prostě jen máme zvyknout na to, že slušné chování už prostě není v módě?

Stalo se vám někdy, že jste byl jakkoliv odsouzen pro svůj věk? Ať už jste mladý nebo starý? A co je vlastně mladý a starý? Kdo je mladý, kdo je starý a kdo toto určuje? Společnost. Lidé určují, zda-li jste podle věku, rasy, pohlaví či vzhledu schopni zapadnout do konkrétní bubliny, kterou sami vytvořili. Bublin je na světě plno, protože jsme každý úplně jiný. Příkladem může být zaměstnání. Člověk bude muset vyhovovat jiné bublině, pokud se bude ucházet o práci jako prodavač a bude muset vyhovovat zase jiné bublině, když se bude ucházet o práci například zdravotní sestry. To, jak musíte vypadat, jak musíte hovořit, jak musíte být staří,… to vše a ještě více je tvořeno do bubliny, která je v různých oborech a odvětvích úplně jiná. Pro každou bublinu je vhodné něco jiného, a to i věk.

Uvedeme si další příklad. Je vám 18. Jste studentem střední školy. Nemáte za sebou žádné pracovní zkušenosti, protože jste zkrátka neměli kdy pracovat. Budete se ucházet o brigádu, nebo třeba i práci. Vedle vás bude zkušenější starší člověk, ale ne o moc. Okolo 25 let věku, má za sebou však zkušenosti, protože na rozdíl od vás měl tento člověk mnohem víc času a příležitostí žádat o práci. Koho vezmou? Vás ne. Vezmou staršího člověka, protože se jim hodí více, má více zkušeností. Vy byste třeba mohli být mnohem šikovnější, ale je vám pouze 18 let a to se jim nehodí.

Další příklad. Je vám 50 let. Hledáte novou práci, protože jste v předchozí práci z jakéhokoliv důvodu skončili. Máte zkušenosti. Vedle vás se o místo uchází člověk 25 let věku a má stejné vzdělání jako vy, ale žádné zkušenosti. Je to jeho první práce v tomto oboru. Avšak vypadá velmi dobře. Vezmou jeho, protože vy jste pro ně moc staří. Vy jste sice třeba zkušenější a šikovnější, ale mladý člověk je přeci více čilý a bude lákat mnohem více lidí.

Toto byly dva příklady ageismu. Ageismus je odsuzování lidí podle věku. Mnohem častěji v dnešní době dochází k těmto případům a lidé si kladou otázky: jaký je tedy správný věk? Neměl by mě přeci nikdo odsuzovat za to, že jsem moc mladý nebo starý. A přece kdy jsem starý a kdy jsem mladý? Kdo to určuje?  

Každému z nás se může stát, že se dostaneme do společnosti, kde se rozhodně nebudeme cítit dobře. Bohužel opravdu jsou společnosti lidí, kde se člověk nemusí cítit dvakrát příjemně a to zejména, pokud nemá rád to, co daní lidé dělají. Takový nekuřák se jistě nebude dobře cítit ve společnosti, kde všichni neustále kouří a nejsou schopni dát cigaretu od ruky.

Každý člověk by si měl vybrat, ve které společnosti by chtěl a ve které by nechtěl trávit čas. Může to člověka velmi ovlivnit a to zejména v jeho životě. Klidně může dojít k tomu, že člověk, který byl dříve nekuřák, se stane kuřákem, protože jej společnost tak ovlivní, že se bude chtít přizpůsobit, aby nebyl jediný, kdo nekouří.

Společnost je to, co může člověka ovlivnit, pokud se člověk nebude držet svého postoje a svých názorů. Právě proto by si každý měl vybrat takovou společnost, která by mu vyhovovala a to po všech stránkách.

Je možné, že takový člověk bude dlouho hledat, než najde společnost, která na něj nebude mít špatný vliv nebo jí okolí nebude považovat za špatnou.

Každý člověk by se měl zamyslet nad tím, s jakými lidmi se stýká. Je možné, že pokud si sednete a nad něčím takovým se zamyslíte, zjistíte, že na vás má okolí opravdu tak velký vliv, že nejste schopni se sami rozhodnout v tom, co chcete nebo co naopak nechcete.

Pokud byste udělali to, že byste zvážili, že některé lidi necháte jít a nebudete se s nimi nadále stýkat, protože právě oni mají podíl na tom, proč fungujete tak, jak fungujete, uvidíte, že se začnete cítit mnohem lépe, protože najednou budete mít volnost a bude na vás, jak se například rozhodnete strávit den. Nikdo vám nebude říkat, co ten den máte nebo nemáte udělat, protože už tady nebude ten člověk, který by vás k něčemu nutil.

Zkuste si i vy najít čas a promyslete si, jestli by nebylo něco, co byste mohli s vašim životem udělat, aby byl mnohem lepší a nebyl tak řízený vašim okolím.

 V Jižní Koreji je se šikana ve školách dlouhodobě obrovským problémem, a byť zrovna tam učitelé a rodiče (alespoň většinou) autoritu mají, děti se mezi sebou šikanují opravdu hodně. Nejde jen o nadávky a pokřikování (které často trpí děti, které nejsou dost hubené – na štíhlost se tady dbá bohužel přehnaně), ale oběti jsou často páleny cigaretou a bity – ve škole i mimo ni. Vzájemná nevraživost je navíc posílena systémem známkování, které ve školách panuje – je jen omezený počet určité známky. Takže pokud má nějaké dítě třeba osmdesát procent testu správně, může dostat čtyřku, protože na ostatní žáky už se vyčerpaly další známky. U nás by to pro srovnání byla dvojka, protože se hodnotí procenta úspěšnosti a počet určitých známek není omezen.

 Rodiče v Jižní Koreji si kvůli šikaně začali najímat „drsné strýčky“. Je to služba, kdy strýček, který působí zastrašujícím dojmem, doprovází dítě do školy a ze školy a varuje tím ostatní děti, že šikanovat doprovázené dítě není dobrý nápad. Existují celkem tři „balíčky služeb“. Dalším typem služby, který skrze strýčky lze objednat, je sběr důkazů – natáčení a focení šikanujících dětí a následné předání autoritám a v závažných případech i úřadům. Posledním (a také nejdražším) typem služby je situace, kdy se strýček vydá za rodiči agresora a pořádně je přede všemi tzv. seřve. Nikdo nechce, aby si o nich ostatní šuškali a ukazovali na ně jako na ty, jejichž syn/dcera šikanuje spolužáky.
 Lidé si tuto službu převážně chválí, chtějí chránit své děti a toto je vcelku dobrý způsob. Problém ale je, že ne všichni si něco takového můžou dovolit.

 Osobně bych řekla, že služba je to dobrá a užitečná, ale poukazuje na opravdu velký problém – není až taková chyba v dětech, jako spíš v systému, který panuje. Pokud by totiž fungoval systém jiným způsobem a společnost nevyvíjela tak neuvěřitelný tlak na děti, aby byly ve všem lepší a zdatnější než ostatní, pravděpodobně by již „drsných strýčku“ nebylo třeba.

Co si představit pod pojmem společnost? Společnost je nějaká skupina jednotlivců, která je charakterizována společnými zájmy a můžou mít i svoji vlastní kulturu anebo instituce. Většinou si představíme společnost jako celý národ či občany státu.

Já se budu věnovat společnosti lidí těch mladších, o které se říká, že je špatná, nevychovaná, neslušná atd. Jelikož do této skupiny patřím také tak vám to popíši z pohledu, který vidím já. Musím přiznat, že to že je naše generace špatná je tak částečně pravda. Dnes většinou každý myslí jen sám na sebe, chce pro sebe jen to nejlepší, nejnovější a nejdražší. Nikdo dnes moc nemyslí na to, jak by mohl radikálně pomoci celé společnosti. Velkým problémem podle mě je, že většina dnešních mladých lidí si myslí, že můžou dělat co chtějí, že se jim nic nemůže stát a že je nic nemůže zastavit. Prostě že oni jsou ti jedineční na zemi, co si můžou dělat vše co chtějí. Je to podle mě docela dost velký problém, protože tito lidé jsou zvyklí na to, že jim vše projde a že vše bude jen podle nich. Umíte si představit, že by se u sebe postavili 3 nějací lidé a pořád si stáli jen za svým, cizí názor je nezajímal a pořád by tvrdohlavě prosazovali svoji pravdu. Jak by to asi dopadlo? Jedna možnost je, že by je to přestalo bavit a rozutekli se, další možností je, že by se neskutečně pohádali a skončilo by to nějakým napadením či vraždou. Tato verze je opravdu hrozná, děje se a myslím si, že v tom je ten největší problém.

Všechno ale vzniklo úplně banálně. Rodiče nebyli dostatečně přísní na to, aby svou ratolest vychovali. Tím pádem jsou jejich ratolesti zvyklí, že si to mohou na rodiče dovolit, protože ty jim to tolerovali a pak to zkoušejí na každého, a hlavně v tom trendu pokračují dále protože jakou výchovu viděli u svých rodičů, tak úplně stejnou budou praktikovat na své děti a ty zase na své. Jsem zvědav, jak to bude vypadat za několik let a jestli se tento trend změní anebo to bude pořád stejné. Jisté však je, že kdyby dnešní generaci viděl někdo z našich dalekých předchůdců byl by v obrovském šoku.