Pro lidskou psychiku je jen málo věcí tolik traumatických jako nedořešené věci. Jedná se o zážitky, záležitosti, vzpomínky, události, traumata, chyby nebo promarněné příležitosti. Všechny jsou usazeny hluboko v naší minulosti a typické je pro ně zejména to, že pro náš život jako takový jsou velmi zásadní a stěžejní. Měly na nás určitý vliv, ať už negativní, či pozitivní. Obecně však platí, že co je nedořešené, mívá na naši mysl spíše negativní dopad.
Pokud nastane v našem životě nějaká taková zásadní situace, kterou se nám nepodaří dořešit, může nás trápit po zbytek života. Proč? Zejména proto, že nemá výsledek. Musíme si proto opakovaně domýšlet takzvané „co by se stalo, kdyby…“ a náš mozek začíná vytvářet nepřeberné množství variant.
Sami sebe týráme různými možnými výsledky dané situace. Co by se asi stalo, kdybych tehdy udělal tohle, nebo řekl tamto, nebo kdyby se mi celá ta věc nestala, nebo kdyby se stala o trochu později, třeba bych zareagoval jinak, lépe, třeba by to dopadlo takhle nebo takhle. Psychika je v tomto směru opravdu tak vynalézavá, že nás může dohnat až do skutečně psychotických stavů nebo různých úzkostí.
Jaké je řešení? Možná vás to překvapí, ale není nic jednoduššího než si danou nedořešenou záležitosti v hlavě uzavřít. Možná i výsledek, který pro vás v tuto chvíli není dostatečně uspokojivý, je bohužel přece jen ten skutečný a jiný další už nebude. Z různých důvodů vám nebylo předurčeno danou situaci uzavřít jiným způsobem. Je tedy potřeba si ji pomyslně odškrtnout jako uzavřenou, přestože to nedopadlo podle vašich představ. Jedná se o minulost a s tou už nic nezmůžete. Nejmoudřejší je vždy to, s minulostí se smířit. Jen toto vám poskytne potřebný klid a úlevu, kterou tak bezradně hledáte ve vytváření nekonečných scénářů a ve snaze vrátit se do chvíle, kdy se daná věc stala. Čím dříve přijmete, že věci, které se již odehrály, jsou neměnné, tím lépe.
