V Jižní Koreji je se šikana ve školách dlouhodobě obrovským problémem, a byť zrovna tam učitelé a rodiče (alespoň většinou) autoritu mají, děti se mezi sebou šikanují opravdu hodně. Nejde jen o nadávky a pokřikování (které často trpí děti, které nejsou dost hubené – na štíhlost se tady dbá bohužel přehnaně), ale oběti jsou často páleny cigaretou a bity – ve škole i mimo ni. Vzájemná nevraživost je navíc posílena systémem známkování, které ve školách panuje – je jen omezený počet určité známky. Takže pokud má nějaké dítě třeba osmdesát procent testu správně, může dostat čtyřku, protože na ostatní žáky už se vyčerpaly další známky. U nás by to pro srovnání byla dvojka, protože se hodnotí procenta úspěšnosti a počet určitých známek není omezen.
Rodiče v Jižní Koreji si kvůli šikaně začali najímat „drsné strýčky“. Je to služba, kdy strýček, který působí zastrašujícím dojmem, doprovází dítě do školy a ze školy a varuje tím ostatní děti, že šikanovat doprovázené dítě není dobrý nápad. Existují celkem tři „balíčky služeb“. Dalším typem služby, který skrze strýčky lze objednat, je sběr důkazů – natáčení a focení šikanujících dětí a následné předání autoritám a v závažných případech i úřadům. Posledním (a také nejdražším) typem služby je situace, kdy se strýček vydá za rodiči agresora a pořádně je přede všemi tzv. seřve. Nikdo nechce, aby si o nich ostatní šuškali a ukazovali na ně jako na ty, jejichž syn/dcera šikanuje spolužáky.
Lidé si tuto službu převážně chválí, chtějí chránit své děti a toto je vcelku dobrý způsob. Problém ale je, že ne všichni si něco takového můžou dovolit.
Osobně bych řekla, že služba je to dobrá a užitečná, ale poukazuje na opravdu velký problém – není až taková chyba v dětech, jako spíš v systému, který panuje. Pokud by totiž fungoval systém jiným způsobem a společnost nevyvíjela tak neuvěřitelný tlak na děti, aby byly ve všem lepší a zdatnější než ostatní, pravděpodobně by již „drsných strýčku“ nebylo třeba.
